Nekoncepční škrtání dálkových spojů na železnici

Rychlík Českých drah, ilustrační foto: Miroslav Vyka

Rychlík Českých drah, ilustrační foto

Českou železnici čeká další tvrdá rána v podobě naprosto nekoncepčního škrtání dálkových spojů. Už od 1. července má dojít k zrušení nebo omezení u 0,67 % rychlíků. Na první pohled vypadá, že uvedené číslo je zanedbatelné a uvedený rozsah rušení vlaků není likvidační. To by se ale dalo říci jen v případě, kdyby se tento proces v posledních třech letech neopakoval každoročně.

Nyní dokonce i při pouhé změně jízdního řádu, při které se obvykle konají jen „kosmetické“ změny. Za poslední desetiletí se státu, potažmo ministerstvu dopravy, podařilo vytvořit pravidelný a provázaný systém rychlíkové dopravy, obsluhující téměř všechna větší města v naší republice s vazbami na regionální dopravu.

Na drtivé většině rychlíkových linek byly vytvořeny dvouhodinové intervaly, mnohdy ve špičkách doplněné posilovými vlaky na intervaly hodinové. Podařilo se tak utlumit masivní přestup cestujících do prostředků individuální dopravy. Po roce 2011 byl dokonce zaznamenán meziroční narůst cestujících, který byl prokazatelný i po roce 2012, což je velmi dobrá zpráva pro efektivitu dopravy i životní prostředí. Bohužel místo toho, než aby se funkční systém dále rozvíjel, je naopak téměř pravidelně likvidován a vracen do podoby minulého tisíciletí, kdy se na kvalitu dopravy nebral tak velký zřetel jako dnes a nebyla individuální doprava tolik rozšířená.

Možná ještě nějakou dobu počet přepravených cestujících vlaky Českých drah poroste, ale jen na vybraných a nejfrekventovanějších rychlíkových tratích. Často na nich provozují vlaky bez dotací i jiní dopravci. Vzhledem k vysoké četnosti vlaků se jeví případné omezování dotovaných vlaků jako vhodnější právě na těchto tratích. Například mezi Prahou a Pardubicemi jezdí rychlíky průměrně každých 10-15 minut. Na této trase by nemělo omezení resp. „sloučení“ některých vlaků, přijatelné prodloužení intervalů a tím logicky i souprav vlaků pro cestující značný dopad.

K (asi) nevyhnutelnému rušení a omezování spojů ale bohužel dochází na tratích, kde jezdí vlaky v mnohem delších intervalech, obvykle 120 minut a vynecháním několika vlaků už dochází k větším komplikacím pravidelných i potenciálních cestujících. Narušují se vazby na regionální vlaky i ostatní dálkové vlaky. Pravidelnost je omezována, poslední spoje odjíždějí z výchozí stanice příliš brzy, přibývají poznámky typu „jede v pondělí a v sobotu“. S loňskou změnou jízdního řádu došlo k razantnímu omezení rychlíků například na trase Praha – Příbram – Písek – České Budějovice. Mezi jednotlivými spoji jsou i 6 hodinové mezery, některé spoje nejedou po celé trase, „každý spoj jezdí někdy jindy“. Zde se zmenšila konkurenceschopnost vedle individuální dopravy. Většinou ve vlacích zůstávají jen ti, kteří opravdu jinou možnost nemají.

Něco podobného se chystá i od letošního července. Tentokrát na rychlíkové lince Brno – Jihlava – České Budějovice – Plzeň (mezi Brnem a Českými Budějovicemi). V takových případech nejde jen o samotné zrušené rychlíky, ale i o vlaky a autobusy místní regionální dopravy, které přijdou o přípoje na již zmíněné vlaky dálkové dopravy. Ubudou v nich cestující a i ty se následně budou moci zrušit. A tak neustále dokola lidé z odlehlejších oblastí přicházejí o spojení veřejnou dopravou a jsou nuceni k pořízení dalšího osobního automobilu, nebo omezení jejich mobility. V krajním případě i k odstěhování se do, nebo blíže k nějakému velkému městu.

Další nevhodnou metodou výběru rychlíků na zrušení jsou škrty prvních/posledních spojů. Přestanou cestovat cestující na delší vzdálenosti, zanikne jistota posledního vlaku. („Kdyby nám ten vlak ujel, jede ještě jeden“). Jako příklad uvedu rychlíkovou linku Liberec (102 113 obyvatel) – Ústí nad Labem (93 747 obyvatel). Dnes odjíždí jako poslední rychlík číslo 1167 v 19:27 z Ústí nad Labem a rychlík číslo 1168 v 18:28 z Liberce. Dnes oba tyto uvedené vlaky jezdí denně celoročně. Po letošním prázdninovém rušení budou jezdit denně jen v letním období, jinak pouze ve čtvrtek, pátek a neděli.

Podobných případů nesmyslného rušení je více. Například Plzeň – Cheb a Lysá nad Labem – Kolín. Naopak jako ještě přijatelné vidím rušení páru rychlíků 1484/1485 Praha – Třinec a zpět. Jede jen v pátek do Třince a v neděli se vrací do Prahy. Cestující i nadále mohou použít jiné vlaky, které jedou v podobných časech.
Je ale škrtání spojů opravdu nezbytné? Opravdu se musí neustále omezovat a likvidovat dobře funkční systém? Když už se musí rušit vlaky, opravdu je nelze vybírat systematicky, aby se to příliš nedotklo celého systému osobní dopravy? Kdo za to vše může? My, obyčejní cestující ne…

Příspěvek byl publikován v rubrice články se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.